Avril Lavigne - Alice

6.1.2013. Chci pušku!!!

S Lukasem jsme si řekli večer, že se ráno probudíme brzy a poklábosíme o životě : o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Měli jsme dost o čem povídat.. třeba jako globální problémy a tak dál, ale nejvíce jsme si povídali o mojí budoucí škole.
,, Víš, něco si musíš zapamatovat, že jedinou problémovou holkou je tam Jennifer Frank.. je to strašná husa a když du náhodou kolem ní, tak na mě poštve fotbalisty. To samý bylo i v tej knihovně- jsem si šel pro nějakej horor k přečtení, vybírám a vidím, že David Parkinson s ní hovoří. Pak se na mě podíval takovým jeho zlostným výrazem, ale já jsem byl tak blbej a ignoroval ho. Poté na mě poslal jeho kumpány a ti  na mě shodili tu knihovnu.
    Od knihovnice v centru jsem se dozvěděl, že asi tak před dvěma dny to spadlo na nějakou holku a zlomilo ji to dost ošklivě nohu a že jí prej dali všechny knížky, co v ní byly- myslím v té knihovničce."
,, Jo?" On na moji otázku kývnul.
,, Tak zdá se, že jsem teda dost slavná."
,, Moment, tos byla ty?"
,, To si piš, ale nepřipadám si  slavná.. spíš se stydím."
,, Proč prosím tě? Dyt' za to mohlo centrum.. a ne ty."
¨,, Já vím, ale moc jsem si k získání kamarádů moc nepomohla.. zase jsem se ztrapnila.." Pak bylo dlouhé ticho.
,, Ale já si zas myslím, že si přece nějakého kámoše našla.." Pak se pousmál... ( BOŽE TEN JE SEXY!!!!).        
  Dlouho jsme oba hypnotizovali zed, ale pak do pokoje vtrhli nějací kluci a vypadali docela dost otráveně.
  ,, Copak emoušku? Bolí tě nožička? Kvůli tobě máme za 2 z chování, doufám, že jsi spokojenej.''
  ,, A jak'' řekl Lukas.
   Ten kluk se podíval na celý pokoj a poté se zaměřil na mě a s odpudivým výrazem promluvil na Lukase: ,, Ale, ale emoušku. Už jsi pár dná v nemocnici a už máš holku? Vidim, že je to podobnej psychopat jako ty- černý vlasy," pak se mi prohraboval ve vlasech ,, celkem kočka, jenom kdyby nebyla s tebou v spolku hned bych jí bral."
  Pak mi hladiil tvář a políbil mě.
  ,, Nech jí bejt ty hajzle! ''
  ,, Ale copak? Bojíš se, že ti jí vezmu či co? No, musim říct, že  se mi líbí."
  Naštěstí pak vběhl do pokoje pan doktor ,, ukecaný" a řval na ně : ,, Co to tu sakra děláte? Tady nemáte co dělat, tohle neni holubník. Hned mi řekněte, co jim chcete."
  ,, Jistě  pane doktore: tak tedy, nedávno začala škola a my všichni máme kvůli tutomu hajzlíkovi za dva z chování"
  ,, K tomu ale museli mít nějaký důvod nebo ne?"
  ,, Jistě že ano! Svojí holce jsem slíbil, že jí pudu pro nějakou knihu v centru, ale tuten hejhula do mě strčil a pak jsem na něj nechtěně shodil tu knihovnu."
   Lukas okamžitě vykřikl: ,, Lháři!! Takle to vůbec nebylo!"
   ,, Tak jak to bylo?" Otázal se dektor.
   ,, Přesně tak jak jsem vám řekl." Vypustil z §st ten nesnesitelný hajzl.
   Měla jsem sto chutí svojí  nenávist k rolandovi překonat a bolení nohy taky, abych se mu šla zeptat, zda-li by nepuč svojí flintu.

   ,,Pane doktore," vtrhla jsem se do toho já ,, naprosto věřím Lukasovi, protože jak víte, že před pár dny na mě spadla také knihovna." Doktor se s nechutí podíval na toho kluka a všechny kolem. ,, Ano, byla to chyba knihovny a když za mnou přišla máma, řekla mi, že raději všechny knihovny radši přitížily aby nespadly ( což je pravda). A tak těžko to do toho mohl jen tak ,t'uknot','' podívala jsem se na toho kluka ,, na to musela být síla několika silných mužů a docela dost věřím, že to museli dokázat leda 5 silných chlapců nebo dospívajících mužů.
   A byla bych ráda kdyby ses představil."
   ,, Na to ti kašlu ty děvko!!" obrátil se ke svým čtyřem kumpánům a pak odešli.
   ,, Ehm.. pane doktore, myslim, že byste měli nasadit ochranku i na pár dalších lidí."
   ,, Vypadá to, že máme podobné myšlenky Allyso. Hned volám dolů do recepse, aby si je zapamatovali."
   Na to jsem neměla žádnou odpovověd', jenom jsem kývla a on zmizel.
   ,, Promin, ale kdo to byl?"
   ,, To byl Jasson Fell- to je ten jak na mě s těma klukama shodili knihovnu jenom proto,že jsem se znechuceně díval na jeho ,holku'- Jenifer Dumpkinová, strašná holka.
   Vždycky, když jí nechtěne potkam na chodbě, tak mě ponižuje, dokonce mě i jednou zmlátila... no.. kdo by to do ní řekl, že dělá karate. "
   ,, A proč to dělá? Copak jsi jí něco udělal?"
   ,, Právě že jo. Kdysi jsem s ní chodil a byla to velká láska, ale když potom zemřela máma nechal jsem ji. Sice jsem asi nějaký ten týden po mámině smrti s ní vydržel, ale ona mě nepodpořila. Chodila se mnou, protože jsem byl nejhezčí kluk školy a král toho blbýho plesu pro 7. třídu, ale pak jsem se strašně měnit. Začal jsem víc dospívat, Začaly se projevovat moje emoce- tátu jsem měl moc rád, vždy mi se vším pomohl, ale s tutim ne.
    Už jsem ztratil moc blízkých, ale on mi s tím pohálal.
    Nejdříve mi zemřel dědeček, měl jsem mo ho rád, ale zemřel stářím a máma mi řekla, že se to stává, že umřel v pokoji a že.. že...ach  jo .. že už nemohl dál, že jeho tělo se vyčerpalo a že je v nebi, já nejsem věřící. Vím, že děda bude žít v mích vzpomínkách a tak to je.
   Pak to byl muj bratr, bylo mu 20, když jel se sestrou na motorce. Vrazili do kamionu jenom proto, že nestál na červenou. Ona to přežila, ale je na vozíku.
   Pak muj táta. Po matčině smrti si vzal nějakou ženskou. Od tý doby se jí pokoušim snášet a být na ní milí, ale jednou, když mi bylo devět, nadával jsem jí že není moje matka a že ani nebude. Musel jsem se jí omluvit, moje svědomí by to nesneslo. Nakonec jsem ji začal mít rád. Pochopil jsem, že to opakované řvaní o půlnoci mi matku zpět nepřivede, ale vždycky, když jsem plakal- slyšela to a přiběhla mě hned utišit. Od té doby ji mám rád jako vlastní. Pak tátu po třeh rocích opustila, vysoudila z něj jenom nějaké peníze a odešla. Mě řekla ,, tebe nepřestanu mít ráda, doufám, že se ještě budeme potákavat. Sbohem.
  Pak začal plakat. ,, Ztaratila jsi taky někoho?"
   ,, Jistě že ano- svého otce, nevím, co se s ním stalo. Nevím, jestli zemřel nebo jestli žije. Nikdy jsem ho ani nepoznala. Jediný co mám po něm je stará fotka, na které líbá matku. S jeho jedinou fotkou jsem usínala každej den v posteli s pláčem. Každý den jsem doufala, že se vrátí, ale nevracel se.
  Jednou jsem se na něho zeptala matky. Řrkla mi, že když se dozvěděl, že mě matka čeká rozzlobil  se na ni a opustil ji. Prý nechtěl mít nějaké zátěže, protože byl cestovatel a chtěl v cestách pokračovat." Poté jsem umlkla.
   ,, Ale ano, vím jaké to je když někoho ztratíš, víím to až moc dobře.
   Dlouho jsme si povídali o svých blízkých, které jsme ztratily, až nakonec jsme oba usnuli.

housle

http://www.karaoketexty.cz/p/att/to-nej-od-lindsey-stirling-42525

Asi jsem umřela

4.1.2013.    Tohle je nebe!!
Když jsem se ráno probudila znepokojila mě jedna  věc, která ležela na jiné posteli. Byl to nějaký chlapec.. a jak vidím , má černé vlasy.. patku... a taky zlomenou nohu.. BOŽE!!  splnil se  mi sen. Vedle mě sedí kluk (asi mého věku), je emo, vidím, že nemá pořezané žíly, takže je tu asi jenom kvůli té noze.
Vzala jsem si berle,které ležely vedle postele a šla se  podívat na ceduli, jak se jmenuje.. jeho jméno zní : Lukas. Asi jsem v nebi, protože takhle hezkého kluka jsem snad neviděla.  Tu krásnou chvilku mi zkazily kroky na chodbě. Ryhle jsem bežela si lehnout. K mojí smůle to byl doktor a šel rovnou k mojí posteli.. ZA CO???!!!.
,, Takže koho tu máme? ´´
Pak půl hodiny hledalo to nesnesitelný Pako v papírech moje jméno.
,, ÁÁ.. Paní Allysa Simon, že?"
,, Ano. "
,, Takže vidím, že tu máme napsáno, že na vás spadla knihovna a většina knih v ní"
,,Anóó. Prosím vás pane doktore, mohl byste to urychlit? Mě už vás moc poslouchat nebaví! "
,, OO.. omlouvám se, často jsem tak výmluvný.."
,, Hmm, to vidím"
,, Takže Allyso, jak sis už všimla, přidali jsme ti sem spolu bydlícího jeho jméno je.. v tom jsem ho přerušila, protože zase hledal v papírech.
,, Lukas... všimla jsem si to na té ceduli."
,, Jistě že. Takže, jeho matka si přála abychom ho dali k  někomu jako ty ( tím myslel co?). Věřím, že si budete mít o čem povídat."
,, A pane doktore, nešlo by, aby sem nemohl chodit můj nevlastní otec?"
,, Ale jistě že ano, pokud vás obtěžuje, tak ne ( Uff) . Jak zní jeho jméno?"
,, Roland Rav."
,, Takže řeknu do vrátnice aby se ptali kdo co je, ano?" (jóóó)
,, Jistě že ano."
,, Dobře, tak se zatím měj a  až se... Lukas probere tak ho seznam s prostředím, on totiž omdlel, když na něho spadla knihovna."
,, Moment, co? Ona na něho spadla knihovna, byla by asi hloupost že na něj spadla ta samá jako na mě?"
,, Ano, ona totiž spadla dneska a jestli se chceš zeptat jaké knihy, tak hororové."
,, To je sranda... takže zase za to mohlo centrum.."
,, Ne, nějací grázlíci ji totiž na něj srazili, jo, a budeš tu déle než on. Ty máš tu zlomeninu docela horší než tvůj spolu bydlící."
,, Dobře, tak děkuji za informace a za Rolanda děkuji :D . "
Nemáš zač, tohle naprosto chápu (a bla bla bla)....."
Po hodinovém kecání konečně odešel. Byla jsem z toho doktůrkovo mumlaní docela unavená, a protože tu nemám nic na práci, tak jsem si zase zdřímla.
Asi po hodině mě zbudilo nějaké ,, Psssst!!"  Bože, ten kluk  se zbudil.
,, No? Co je? "
,, Promin, že jsem tě probudil, ale potřeboval jsem se zeptat kde jsem? "
,, Jsi v nemocnici, ležíš se mnou na pokoji a podle všeho máš zlomenou nohu, jako já."
,, Jo.. tak.. tak děkuji. Víš, já.. no já jsem tě chtěl oslovit hned jak ten dědek s bílím pláštěm odejde, ale hrál jsem mrtvýho a docela se mi líbilo se na tebe koukat."
,, Aha, tak to seš hodnej, já sem se taky na tebe koukala když si ještě spal, nebo hrál na mrtvýho brouka :DD "... tu krásnou chvilku pokazila nějakej chlap, kterej vtrhl do pokoje a objal toho kluka.
,, Ale tati, jsem v pohodě, ale jestli mě takhle budeš dusit tak už nebudu."
,, Jéé... promin zlato, měla jsem o tebe strach (musím říct, že z mé zkušenosti to jen hrála), moc jsem se  o tebe bála a otes taky... ach zlato, já jsem se tak lekl, když mi odtud volali..."
Tento rozhovor trval docela dlouho, všimla jsem si, že ten jeho otec měla s sebou tašku a v ní bylo něco hranatého. Myslím, že podle tvaru to asi budou knížky.
,, Zlato tady jsem ti přinesl knihy, které na tebe spadly.. až začne škola, tak paní ředitelka ty kluky potrestá, mezitím tebe, a tady slečnu bude vzdělávat soukromí učitel.. (cóó?? to snad nééé!!??)
,, Moment pane" vtrhla jsem do jejich rozhovoru.. ,, Ani mě neznáte a už jste mi zaplatila soukromého učitele"
,, Znám se s tvojí matkou, jsme staří známí a tak toho učitele zaplatila se mnou."
,, Vy se znáte? Odkud?"
,, Seděly jsme spolu na základce."
,, Aha."
,, Tak, už jste se seznámili?" ptala se ten nesnesitelný chlap. Asi chápu, proč se s nim máma kámoši_- stejně nesnesitelnej jak ona.
Pak odešla a my jsme si s Lukasem stále povídali.
Zjistila jsem od něho, že taky poslouchá BvB a že už ho ,táta kvůli nim poslal k psychologovi.
Oba jsme byli unavení a tak už jsme šli hned v osm hodin spát.
Tohle byl ten nejkrásnější den v tomhle ústavu.

Sen

3.1.2013.

Dnes jsem se nádherně vyspala. Zdál se mi sen o nějakém klukovi, Byl tak krásný a přesně můj typ. Bože.. takhle krásně jsem se snad nikdy nevyspala. Ale tento krásný sem mi pokazil, když Roland vtrhl do mého pokoje ( jsem zvědavá, jak dlouho mě bude takhle srát) a křičel že jedeme na nákupy. S mým překvapením bylo skoro 12:00 což znamená, že byl čas oběda a to znameno další keci od Rolanda co si koupí atd… Prostě bla… bla… bla… bla….

Po jednej hodině jsme vyrazili do nákupního centra. Los Angeles ho má obrovské. Když jsme bydleli v Londýně tak to bylo lepší – byly tam samé značkové obchod a čistota. Tuto je upřímně hnus. To mi řekněte, kdo tohle město může mít tak rád? Prý je to skoro nejhezčí město v Americe hned za New Yorkem. Prý by tam chtěl žít každý Američan, každý kromě mě. Toto místo je pro mě jako nějaký trest, jako kdybych někomu něco udělala. Mám jenom pár přátel, vlastně jenom jednoho a nejsem tu vůbec oblíbená. 

Vůbec se netěším na léto v L.A. . Je tu prý horko jak na Sahaře a ještě k tomu tu Maj popovej festival… fuůůjj. Nesnáším je. Každou chvílí v Londýně vystupovaly ty nechvalně proslulý skupiny, a tím myslím hlavně jednosměrky. Nejhorší je. Když máte plakáty vyvěšené všude kolem města a k tomu ty jejich faninky…  je to úplně k zbláznění. Ještě že tady mam Black Vei Brides. No jo, ale taku tu sou i ostatní zrůdy, ale jmenovat je nebudu. Už i z toho jména je mi zle.

Takže, jak říkám, v centru  je to strašný. Jsou tam samý pubert’áky mého věku, ale bohužel…. Mého stylu ne.

Procházela jsem knihovnou v centru.. byla jsem u hororové literatury když v tom jsem nějak omdlela… spadla jsem na tvrdou zem a schodila jsem na sebe nějaké knihy.

Probrala jsem se v nemocnici, prý jsem jenom omdlela tot‘ vše, ale horší bylo, že jsem měla na sobě růžový hadr, který mají v nemocnici… kdyby mě tak viděla Ersie, a co bylo ještě horší… měla jsem zlomenou nohu, protože jak na sebe shodila ty knihy, tak jsem taky shodila celou dřevěnou knihovnu a zlomila mi nohu, takže 3 měsíce v prdeli. Budu tu ležet a mezitím mi bude ubíhat zima před očima. Už se vidím, jak když budem vycházet z nemocnice budu mít přeleženou řit‘.

Nedělala jsem nic jiného než ležela a četla. Protože ta knihovnička, která na mě spadla byla chyba centra páč do ní někdo strčil a ještě k tomu nebyla pevně připevněna… dali mi ty knihy, které na mě spadly, a těch bylo hodně.

Máma mi ještě přinesla několik papírů a tužku na kreslení. Byla jsem ráda, že jsem seděla zrovna u okna a mohla jsem kreslit zasněženou krajinu. Také mi přinesla můj iPod ve kterém mám spoustu písniček BvB, Icon for hire, Simple plan, Green day atd. tak jsem se mohla zabavit.

O půlnoci jsem nemohla usnout a tak jsem poslouchala Wredched and divide. Nakonec se mi nějak podařilo usnout.

2.2.2013.

Jsem docela ze silvestru dost unavená. Roland mi nemohl dát pokoj a já jsem musela vypít celou lahev šampusu. Byla jsem dost opilá a spala jsem do 12:30.

Každou chvílí má ke mě přijít Ersie, budem si povídat o koncertě, který má být za pár měsíců. Koukaly jsme se na Andyho twitter a viděly, že je už zaplněný informacemi o koncerte, který bude na jaře.  Díky naší ukecanosti jmse překecaly mojí mámu a ta nám zamluvila lístky.  

Ani jsem tomu nedokázala uvěřit, že se setkám s Andym. Roland mi totiž dal ultimatum. Bud' se stanu hodnou holčičkou, nebo šupity do nápraváku. Na jeho nabídku jsem přistoupila, budu se tvářit jak nevinátko a Andy bude můj. Jen tak doslova, protože do ted je tý mrchy Juliet (alias parního válce). Jak já jí nenávidím. Chodí as Andym jenom proto, že je slavný a bohatý. 

Na chatu jsme si domluvili, že Juliet budeme říkat parní válec, protože jí tak nenávidíme a doufáme, že jí jednou přejede. 

ÁÁÁ,  mam takový tušení, že mě pukne hlava, příště se na to Rolandovy upřímě vyseru!!!! Je to jen otázkou chvilky, kdy Ersie přijde a ja ještě zvracim. Bože, doufam že jen neumřu. Život je na to moc krásný abych umřela.

Neustále si píšu s kamarády z Londýna, moc mi chybí. S nimy jsem se baavila jak nikdy jindy, dávali jsme si srazy u hřbitova. Procházeli jmse se po něm a povídali jsme si o našich blízkých,  kteří tu sdílejí stené místo odpočinku. S nimi  jsem se cítila jako s pravou rodinou. Prováděli jsme sceance a vyvolávali jsme duchy, často se nám to povedlo. Ale nemohu je srovnávat a Ersie, s ní je také sranda a také toho dost namluvíme. Nechápu.. že ji rodiče opustitli, ona je totiž adoptovaná a její rodiče jí velmi milují. Kéž bych tak mohla od mámy odejít ( a Rolanda taktéž) .

Zimní prázdniny mam velmi ráda. Miluji sníh, hlavně když dopadá na můj černý kabát.

1.1 2013

Popravdě, ani nevím proč, ale tento nový ok mě přivádí do rozpaků. Máma s tátou mě chtějí dát do nápravného centra, ale stále mi dávají ,, šanci''.

Vyhrožují mi, že mě pošlou k psychologovi, ale já se budu setkání s ním co nejvíce oddalovat. A budu se snažit se chovat v tomto roce co nejlépe. 

Jediné co mi tu pomáhá přežít jsou Black veil brides, díky nim sem poznala, co je to život. Dříve sem si život malovala jako princezna a ted' už jsem dost dospěla na to, abych této době porozuměla. 

Většina spolužáků mě šikanuje za to, že jsem jiná. Proto, že nosím vlasy jako emo, za to že se oblékám jak emo ale mé chování je jiné. Chovám se tak, jak mě vychovali a nedělám jim nic špatného, ani neudělala. Jenom proto, že se jinak oblékám mi tak ubližují. 

Jak už jsem zmínila, vše mi pomáhají přežít BvB. Jednou určitě na jejich koncert půjdu, ani rodiče mi v tom nezabrání. Chci se potkat se všemi z této party a chci i jejich autogramy. Už je to dlouho, co jsem je porpvé slyšela. Upřímně, nejdříve jsem je nenáviděla, protože můj bratr si je pouštěl co nejvíce nahlas, ale pak se mi zalíbily. Stala jsem se Fallen Angel a do ted' je poslouchám.

Také díky mojí kamarádce Ersie. Od té boby, co jsem se přestěhovala do Los Angeles a máma se rozvedla to se mnou šlo z kopce. Vzala si nového muže (mnohem horšího než byl táta) jménem Roland. Ten hajzl mi furt pije krev. Neustále mě komentuje a připomíná, že uz jsem jeho dcera aže už s tím nic neudělám, ale já udělám. Odstěhuji se od nich, už mám dost těch urážek a vyhrožování.

Dnes mi matka řekla, že nastoupím do Los Angeleské školy. Co jsem slyšela: je pěkně hnusná. Ti minulí spolužáci mi ubližovali tak, že jsme se přestěhovali sem. Je to úplnej zapadákov. Už ted' se mi všichni vysmívají, ale na nádraží jsem potkala Ersie a ta mi řekla, že to nemám tak brát. Moc jsem se s ní zblížila a jsme dobré kamarádky. Se vším si pomáháme.

Tot' jsem chtela říct o silvestru Allysy. Je to mladá pubert'ačka a má jen jednu kamarádku, má těžký život.